Kalendář Pirelli 2009

Kalendář Pirelli 2010, nyní ve svém 37. vydání, byl na celosvětové premiéře v Londýně představen zástupcům tisku, hostům a sběratelům. Tolik očekávané setkání s ,The Cal', který je již přes 40 let kultovním objektem, se letos konalo v Old Billingsgate, sugestivní budově z konce 19. století na březích řeky Temže, kde v letech 1875 až 1982 sídlil rybí trh hlavního města.

Po Číně, kterou ve vydání z roku 2008 zvěčnil Patrick Demarchelier, a Botswaně, kde o rok později fotil Peter Beard, je rok 2010 rokem Brazílie a amerického fotografa Terryho Richardsona, oslavovaného „enfant terrible", který proslul svým provokativním a nekonvenčním stylem. Ve 30 snímcích, které provázejí měsíce roku 2010, vyjadřuje Terry Richardson návrat ke hravé, čisté erotičnosti. Prostřednictvím svého objektivu se nechává unášet fantazií a provokuje, ale činí tak s jednoduchostí, která zobrazuje a zachycuje nejzářivější stránku ženskosti.

Zpodobňuje ženu, která je přitažlivá, protože je přirozená, která si pohrává se stereotypy, aby je zničila, a která používá ironii jako jedinou roušku, do níž se zahaluje. Jedná se o návrat k přirozenosti, autentické atmosféře a obrazům 60. a 70. let. Jedná se o přímou poctu počátkům Kalendáře, připomenutí jeho prvních vydání, jejichž autory byly Robert Freeman (1964), Brian Duffy (1965) a Harry Peccinotti (1968 a 1969). Terry Richardson, stejně jako jeho slavní předci, si zvolil jednoduchou formu fotografie, bez retušování, v níž přirozenost převládá nad technikou a stává se klíčem k odstranění přemíry umělých prvků v současné módě a k odhalení skutečné ženy pod povrchem.

Vydání pro rok 2010 vyjadřuje jasné sdělení, jehož interpretem je Terry Richardson: zachycuje postavy bez příkras, vyjmuté ze složitých a umělých kontextů, které vytváří móda. Prostředí nemá žádné okázalé kulisy nebo schémata, v souladu s fotografovou nekomplikovaností a zaměřením na podstatu. „Vynikající fotograf," říká Richardson, „zachycuje okamžik – proto fotím bez speciálního vybavení a bez asistentů. Moje technika spočívá v absenci techniky: objektiv je moje oko, mé charisma, moje schopnost zachycovat okamžiky pravdy, ať jsou jakékoli; úhly obrazu, použití barev, světlo, scenérie – to byly vždy základní aspekty mého fotografického umění."

Téma:

Kohout, šavle, tryskající voda a staré pneumatiky se stávají interpunkčními znaménky, jež dávají rytmus a harmonii příběhu, který vypráví Richardson a kde náznaky pop artu, jimiž se inspirovala některá z prvních vydání Kalendáře, splývají s erotičností typickou pro tohoto amerického fotografa - s onou erotičností, která je v Kalendáři 2010 evokována formou jemných narážek, jejichž prostřednictvím se Richardson vysmívá konvenci a dává tabuizovaným věcem formu a výraz.

Jedná se o kalendář, který Francesco Negri Arnoldi, bývalý profesor historie umění na univerzitě Salento v Lecce a univerzitě Tor Vergata v Římě, považuje za pop. Popisuje jej jako „zcela nový ve svém návratu k minulosti; naprosto originální ve své konsolidované tradici a schopný znovu odhalit šarm přirozené ženskosti." V souvislosti s návratem k pop artu byl použit základní a bezprostřední ikonografický jazyk, kterému každý rozumí a který je kontaminovaný pouze každodenním životem.